Rozhovor s Jitkou Valáškovou

Jitka Valášková
foto: Hitrádio

Protože má právě dnes svůj svátek
Jitka, požádali jsme o rozhovor
známou moderátorku a redaktorku
Jitku Valáškovou, aby se interview
mohlo stát přímo ideálním
dárkem k jmeninám jejím stejně
jako mnohým dalším nositelkám
tohoto jména z řad našich čtenářek.
Všechno nejlepší! A protože Jitka je
krom jiného také naše bývalá kolegyně,
dovolíme si porušit zažitý novinářský
úzus a v rozhovoru jí tykat.

Jitko, slavíš vůbec svoje jmeniny?
Ne, teď už ne. Jsem vděčná za každé
přání a snažím se nezapomenout
na všechny blízké jmenovkyně, ale
tím celá moje jmeninová oslava
končí.

A co dárky? Je něco, co bys chtěla
ke svátku dostat?
V poslední době velebím každý
den, kdy jsou kolem mě všichni
dobře naladění a neobjeví se žádná
špatná zpráva. Tedy to bych si přála.
A samozřejmě nejen pro dnešek.

Dnes píšeme 5. prosince, jsme ve
stříbrném týdnu a s tebou přichází
i Mikuláš. Nemrzí tě, že vlastně
všichni vítají čerty a anděly a ty jsi
v jejich stínu? Dodržuješ doma
všechny ty tradice?
(smích) Čertům se snažím na hony
vyhýbat a na andělech ve všech podobách
si ujíždím; takže ne, nevadí
mi být v jejich stínu. Ale vážně. Ty
máš na mysli stejný termín svátku
Jitky a mikulášské nadílky. V dětství
se mi to snažili rodiče vynahradit a
dnes už to neřeším. Každopádně
ctím tradice a nějakou tu dobrotu
svým nejbližším vždy nadělím.

Znát tě asi nejvíc budou především
posluchači Rádia Karyon,
Vranova i Blaníku, ale po skončení
vysílání ze Znojma tě teď lze
slyšet na jakém rádiu?
S Rádiem Blaník, vlastně
spolupracuji stále. Teď ale primárně
působím v Hitrádiu City
Brno, což je jedna z regionálních
stanic rozhlasové sítě Hitrádií.

Lze vysílání naladit i u nás na
Znojemsku? Máš v něm svůj
pravidelný pořad?
Určitě si můžete Hitrádio City
Brno ve Znojmě naladit; a to
na frekvenci 102,7 FM. A jak
ukazuje účast Znojmáků v našich
soutěžích, mnozí i ladí.
Někteří nás dokonce přišli pozdravit
také do našeho mobilního
studia, ze kterého jsme
historicky poprvé vysílali přímo
ze Znojemského historického
vinobraní. Čímž zdravím našeho
nejvěrnějšího znojemského
fanouška Františka Kotouče a
jeho maminku! A pořad? Moji
doménou jsou a vždy byly hlavně
zprávy a samozřejmě vše
s redaktorskou prací spojené,
takže zejména ve zprávách jsem
v rámci brněnského Hitrádia i
celé sítě slyšet. Od letoška mám
ovšem na starosti program a
provoz Hitrádia City Brno, a
tak jsem musela zprávy omezit.
Každopádně mojí prací je také
content, takže můžete slýchávat
z úst moderátorů i informace,
které jsem pro ně připravila s
láskou.

Jak vzpomínáš na celou tu svou
éru působení ve znojemských
rádiích?
Hlavně doufám, že je i Hitrádio
City Brno navzdory svému názvu
vnímáno také jako znojemské; ale
jasně, éra znojemského Karyonu
a Blaníku je pro mě zásadní. Je to
vzpomínka na řadu nově nabytých
zkušeností a setkání s plejádou zajímavých
lidí, na neuvěřitelné nonstop
vysílací maratony, například v
době povodní, na nezapomenutelné
okamžiky, třeba když do Znojma
přijel prezident Václav Havel nebo
když znojemští hokejisté postoupili
do extraligy. Ale hlavně je to vzpomínka
na výjimečné kolegy a kamarády;
Katka Macková; Darka Rubešová,
dnes Arbeiterová; Betynka
Janíčková; Robin Šalamoun; Karel
Konvalina; Jindra Novotný; Roman
Janda; Markéta Ostrá, dnes Zušťáková;
Šárka Šalamounová; Pepa
Karady; Ondra Beníček; David Hasman;
Jirka Stritzko; Dana Pokorná;
Petra Kučeříková nebo Hanka Konopková,
ale taky ředitelka Karyonu
Emílie Mácová či naše blaníkovské
vedení: Petr Král, Tomáš Pancíř,
David Beck, Vláďa Slezák nebo
Daniel Rumpík. A samozřejmě ty.
Každého, a omlouvám se všem, na
které jsem v tuto chvíli zapomněla,
mám pořád ve svém srdci. Ač to
zní banálně. Mimochodem, mnohé
můžete slyšet stále na rozhlasových
vlnách. Speciální vzpomínka patří
zesnulému Mirku Chocholoušovi.
Ano, kouzlo rádia je pro mě doteď
hlavně o mimořádných setkáváních
na všech frontách.

Jsi absolventkou znojemské
Střední pedagogické školy, ale od
katedry jsi zběhla do médií. Nemrzí
tě to?
Zběhla? Tak bych to úplně nenazvala.
Sem tam stále někoho doučuji,
sem tam někomu opravím
nějakou práci. Učitelskou vášeň si
nesu v sobě pořád. Ale zpět ke tvé
otázce; když jsem po maturitě učila
dva roky v Prosiměřicích, měla
jsem pocit, že tohle je přesně ono.
Sešla se tam úžasná parta učitelů a
vychovatelů a užívala jsem si i práci
s dětmi. Byla to taky skvělá lekce
zodpovědnosti, která mi pomohla
dozrát. Tedy snad. Nechtělo se mi
odsud, ale bylo nutné se dovzdělat.
Na filozofické fakultě jsem se pak
dostala na chvíli k práci v Českém
rozhlase a měla jsem o své budoucnosti
jasno.

Vybaví se ti něco osobního, když
někde slyšíš zmínku o Znojmě, o
tvém rodišti i bydlišti?
Znojmo je prostě domov. Rodina,
přátelé, pocit bezpečí a komfortní
zóna. Miluji tohle město, a taky
proto se sem každý den z Brna
vracím. Někdy třeba jen na pár hodin.
Mnohým to nedává smysl, ale
já vím své.

Ostatně jak to vůbec s interview
máš? Ráda si s lidmi povídáš na
živo nebo jim raději odpovědi či
otázky píšeš na základě zaslaných
otázek?
Kdysi jsme museli na praxi v mateřské
škole v rámci studia na
Střední pedagogické škole vypracovávat
přípravu pro práci s dětmi.
Obsahovala i předpokládané reakce
dětí. Výsledkem bylo, že když
některé z nich odpovědělo jinak,
než jsi čekal, mohla občas putovat
celá příprava do koše. A tak je to i s
rozhovory. Když komunikuješ tváří
v tvář, vnímáš dotyčného, můžeš
reagovat a napadají Tě otázky, které
nad papírem nebo počítačem
nikdy nevymyslíš. Živé rozhovory
jsou nenahraditelné!

S oblibou se osobností majících
oborový přesah ptám na to, co
jsou víc. U tebe nemohu udělat
výjimku, proto tedy: Jsi víc redaktorka
nebo moderátorka?
Danieli, jsem rádiová srdcařka a
nabíjí mě moderace akcí, ať společenských,
kulturních, sportovních.
Víc jsem asi redaktorka, ale moderace
je pro mě nezbytné koření.

Za těch několik desítek let jsi nesčetněkrát
moderovala nejenom
ve Znojmě, ale i v mnoha jiných
koutech zdejšího kraje. Je nějaká
akce, kterou bys s chutí chtěla
moderovat, ale dosud to nevyšlo?
Meruňkobraní? Vinobraní? Výlov
sektu ze dna Vranovské přehrady,
něco jiného?
Zas tolik těch desítek let nebylo.
Meruňkobraní v Miroslavi je určitě
skvělá akce, ambici moderovat
Znojemské historické vinobraní s
pokorou nemám a zmiňovaný Výlov
sektu už mě obdaroval setkáním
se svým patronem Zdeňkem
Svěrákem. Danieli, vážím si každé
moderátorské příležitosti, od nejkomornějších
po ty velké. Navíc si
myslím, že čím je posluchačů, diváků
méně, a máš je tak blíž, tím je
moderace náročnější.

Co tě z těch živých akcí nejvíc
baví? Plesy, svatby, vernisáže,
módní přehlídky a co naopak
moderuješ nerada?
Ač rozhodně nekonkuruji řadě
svých kolegů, moderovala jsem už
kdeco. Jak jsi zmínil, to je těch víc
než dvě desítky let. Adrenalinové
akce, vyhlašování různých anket,
mimochodem mou první moderátorskou
zkušeností bylo vyhlašování
Sportovce Znojemska; zdravím
tím Béďu Dabergera; plesy, a
to i Ples Znojma, koncerty, festivaly,
besedy, autogramiády, klientské
party, třeba Rádia Blaník, ale třeba
i Pivní slavnosti. A i když se možná
někdo usměje, srdcovkami budou
navždy charitativní Topinkiáda v
Dyjákovicích, kterou kdysi pořádal
nevidomý a neuvěřitelný Pavel
Kubíček, a pak Krumlovský běh v
režii úžasné Zuzany Markové. A to
je vlastně odpověď. Nejvíc mě baví
akce, kde jsou navíc prima lidi a
kde mám prostor si s nimi popovídat.
Na typu akce až tolik nesejde.

Který ze vstupů s hostem byl pro
tebe ten, kterého si nejvíce vážíš?
Který byl pro posluchače nejzajímavější
nebo nejzábavnější?
Vážím si každého, kdo je ochoten
mi obětovat chvíli svého času, ať
je to náhodný kolemjdoucí nebo
takzvaná celebrita. Vybrat jednoho?
To vážně nelze. Takže na první
dobrou. Zážitkem pro mě a určitě
i posluchače bylo setkání s Václavem
Havlem nebo s neuvěřitelně
vstřícným Jiřím Bartoškou. Nevymažu
z paměti Miloslava Šimka,
který bez mrknutí oka sledoval, jak
jsem se během rozhovoru z nervozity
polila mlékem do kávy. Vybavuje
se mi skoro hodinové povídání
s pány Dykem, Klusem, Zichem
nebo Žbirkou, taky s někdejším
znojemským starostou Balíkem,
který se během vstupu takzvaně
odboural, či s lehce ovíněným hokejistou
Markem Uramem, jenž si
místo mluvení prostě začal zavazovat
tkaničky. Naposledy mě dostala
Radka Vernerová, žena, která stojí
za prvním dětským stacionářem
v Česku. Bez zbytečného moralizování
určitě nejen mě v minutě
přesvědčila, že minimálně polovina
věcí, které řeším, jsou úplné
hlouposti.

Dovol mi závěrem našeho povídání
k tomu tvému dnešnímu
svátku za sebe, za redakci i za
naše čtenáře popřát všechno nejlepší
a než se s tebou rozloučím,
chci použít ještě svou obligátní
poslední otázku, která je spíše
možností poslat nám všem nějaký
vzkaz, co máš na srdci, co
tě tíží nebo třeba i prozradit své
tajné přání. Je něco, co bys nám
všem sdělila?
Oj. Budu asi nejbanálnější, jak to
jen jde, ale já to tak teď prostě cítím.
Přeji všem mír kolem nás i v
nás; a samozřejmě pevné zdraví.
Děkuji!